Životopis Pier Paolo Pasolini

Pier Paolo Pasolini byl jedním z nejvýznamnějších italských spisovatelů a filmových režisérů 20. století, obě jeho díla Literární a kinematografické filmy byly velmi kontroverzní, což mu přineslo nekonečnou kritiku sociální nesouhlas.

Pier Paolo Pasolini se narodil v italské Bologni 5. března 1922 jako syn vojáka Carla Alberta Pasolini a Susanna Colussi, učitelka základního vzdělávání, se o tři roky později narodil jeho bratr Guido.
Pasolini začal psát ve věku sedmi let, o něco později studoval dopisy na Boloňské univerzitě, kde poprvé publikoval některé své spisy později nastoupil do armády své země, která se během druhé světové války aktivně účastnila bitevních polí, kde byl Němci zajat a dosáhl útěk, během této doby byl jeho bratr zavražděn z rukou Garibaldianů, když se vrátil do Itálie, vstoupil do italské komunistické strany, ze které odešel na další dva roky pozdě.
Kolem roku 1945 absolvoval práci Anthology of Pascolinian poetry (Úvod a komentáře) a usadil se ve Friuli, kde si našel místo učitele na nižší střední škole.

Jeho literární tvorba byla složena z: poezie, narativu, kritiky a divadelních textů; Pasolini prostřednictvím svých děl vyjádřil svůj politický, občanský a umělecký závazek s cílem Hlavní je vypovědět a porovnat kulturní homologaci a antropologickou změnu EU Italové. Při plnění svých cílů byl Pasolini obětí diskriminace, byl více než dvě desetiletí zatčen, pronásledován, stíhán a dokonce i souzen, A to nejen kvůli jeho kontroverzní umělecké tvorbě, ale také kvůli své homosexualitě básník a režisér pokračoval ve své práci přijímání různých sociálních, kulturních a politických ideologií, které nebyly vždy dobře přijímány, ale které je nepřestalo vyjadřovat a sdílet, a proto ten velký duch svobody a rozhodnutí, který si svět dodnes může užít díla tohoto velkého představitele literárního umění a film.
Jako režisér začal v roce 1961 vytvářet druhý neorealismus, zkoumající aspekty každodenního života, v tónu blízkém tónu Commedia dell'arte, zaměřující svůj pohled na okrajové postavy, kriminalitu a chudobu, které zaplavily Itálii od poválečného období, a nastolení narativního a vizuálního stylu, v němž převládá patos a ironie nad jeho hustým a někdy špinavým humorem příběhy.
Ze všech Pasoliniho uměleckých výtvorů je možná nejkontroverznější ze všech Salò nebo 120 dnů Sodomy, ve kterých Pier Paolo zaujímá sebekritický tón k některým pasážím své předchozí práce a ve které se vší hrubostí adaptuje na markýze de Sade, stírání konvenčních a kinematografických hranic, které zahrnují erotiku, pornografii, výraz, sadismus, provokaci a lidská degradace; V důsledku tohoto posledního filmu a za okolností, které dosud nebyly zcela objasněny, byl Pasolini zavražděn v časných ranních hodinách 1 až 2 Listopadu 1975 v rukou okrajového mladého muže, který ho vrazil do Pasoliniho vlastního vozu, v populárních lázních Ostia. Během prvních vyšetřování byla prohlášení údajného vraha, že ho zabil, protože režisér navrhli mít sex, nepřesvědčili každého a teorie, že někteří lidé Výkonní vládní úředníci si přáli režiséra mrtvého kvůli kritice, kterou neustále dělal prostřednictvím svých filmů, svých knih a svých politické projevy; Nedávno, v dubnu 2005, nová prohlášení údajného vraha, který ujistil, že to byli ve skutečnosti tři mladíci, kteří Pasoliniho vzali život ta osudová noc v listopadu 1975 způsobila, že široká část politického a kulturního prostředí Itálie požádala o opětovné otevření případu, aby objasnila zločin.