Charakteristika prokaryotické buňky

Buňky, které nemají jádro, jsou známé jako „prokaryotické“ buňky, chybí jim jaderná membrána, jejich genomová funkce je distribuována po celé buňce.

Tato buňka bude mnohokrát považována za iniciační buňku života, ze které všichni existující varianty, a to kvůli skutečnosti, že sdílí podobnosti a vlastnosti s buňkami jiných entit živobytí.

Základní charakteristika prokaryotické buňky:

Struktura.- Struktura buňky je velmi jednoduchá, její velikost je nejvíce zmenšená

měřící méně než deset mikronů přibližně mezi třemi a šesti mikrony, protože se liší v závislosti na tom, na kterou buňku člověk odkazuje. Jeho struktura je v zásadě jednobuněčná, proto se mu říká „prokaryotické buňky“.

Biochemická rozmanitost a její metabolismus.- Diverzifikace této buňky je velmi široká, tato diverzifikace se neustále mění v rukou výzkumníků, protože biochemická rozmanitost má mnoho aspektů, kvůli enormnímu počtu různých buněk v těchto typech entit a jejich reakci na různá biologická prostředí, stejně jako jejich rozdílům, i když všechny patří do stejné rodiny.

VýživaProkaryotická buňka se vyznačuje výrobou vlastní potravy, která byla klasifikována jako kvalita „chemosyntetické bakterie„Které vyrábějí své jídlo na základě typu energie, kterou získávají přímo ze síry, vodíku, železa a dusíku. Tento jev se vyskytuje u bakterií zvaných „autotrofy„(Fotosyntéza), protože jsou schopni produkovat své jídlo, i když mohou také krmit ve formě“heterotrofní„Protože mohou vstřebávat jídlo ze symbiotického vztahu hostitele.

Reprodukce.- Reprodukce prokaryotických buněk je „buněčné dělení„„ I když se používá stejná replikace DNA, trpí fenoménem mutace, který jim umožňuje široce se přizpůsobit novým prostředím (nemají sexuální reprodukci).

Přizpůsobování.- Je to pomocí malých mutačních jevů, jak jsme již zmínili, což umožňuje jejich adaptaci v mnoha biologických prostředích a někdy jejich přeměnu na parazity.

Odrůdy nebo typy- Existuje několik druhů prokaryotických buněk, asi deset tisíc druhů, které jsou schopné přežít v drsném prostředí, které zahrnuje prakticky všechna biologická prostředí existující.

Dýchání.- Jeho dýchání může být aerobní a anaerobní, v buňkách aerobního dýchání umožňuje fixaci kyslíku a jeho použití pro biologické spalování. Toto dýchání probíhá v záhybu plazmatické membrány. Dýchání anaerobníNevyžaduje kyslík a někdy je pro ně tato přítomnost kyslíku škodlivá.

Klasifikace.- Prokaryotické buňky se dělí hlavně na buňky „archaea“ a „bakterie“ a lze je rozlišit hlavně podle jejich RNA.

• Archaea.– Jedná se o jednobuněčné organismy, které jsou považovány za nejprimitivnější, a jak jsme již zmínili, nemají jádro a jejich reprodukce probíhá buněčným dělením a nacházejí se ve velmi extrémních prostředích. V tomto smyslu můžeme oddělit methanogeny od holofilů a hypertermofilů.
• Bakterie.- Tyto bakterie jsou tvořeny sadami buněk, které jsou ve více vyvinutém stádiu, v tomto poli se objevují modrozelené řasy, které byly na začátku velmi hojné a je možné, že tvořily součást toho, co dnes jsou ropné sloučeniny a v té době byly plicní planeta.

Hnutí.- Jeho pohyb nebo pohyb je pomocí malých bakteriálních bičíků, i když také nemusí existovat.