Význam morálky

Serena Cuoghiová
Titul profesora biologie

Jako inherentní potřeba vlastního růstu společností, aby musely ovládat chování svých různých postav, se morálka objevuje jako první zdroj, před konformací nejmodernějších zákonů a soudních mechanismů, s povahou orientovanou spíše na prevenci, ale také s represivním charakterem způsob, jak splnit následující předpoklady: 1) vytvoření obecných vzorců chování, které umožní co největší integritu všech členů společenství; 2) rozlišovací kritérium vedené logikou o tom, co může být přijatelné nebo ne; 3) přiměřenost norem, které mají být splněny, podle pohlaví, věkového rozmezí a životních fází; a 4) poskytnout podklady pro sankce podle míry a pravidla porušení s cílem zaručit exemplárním trestem podporu správného chování. Morálka je to, co lidem umožňuje rozlišovat mezi dobrem a zlem, respektovat zákony a poskytovat druhým uctivé a důstojné zacházení na úrovni povědomí kde je tento intimní a osobní problém vyřešen.

Společnosti se historicky přizpůsobovaly a vyvíjely společně s generováním implicitních struktur, které řídí chování jejich občanů, implementace různých norem podle různých kontextů pro vzorce sociálního chování, pomocí kterých je odsouzen primární model kontroly který stanoví, co může být v konkrétní komunitě přijato nebo ne, je to soubor norem, které známe jako morální a jejichž variace mohou být tak široké jako kulturní formy samotné, protože jak morálka, tak kultura jsou tak úzce propojeny, že první je trvale modelována druhý.

Nyní se lidé nerodí s tou či onou morálkou, ale formuje se a modeluje ve vztahu k učení o hodnotách a modelům, které pozorujeme ve svém bezprostředním okolí, nejprve doma, prostřednictvím rodičů a zbytku rodiny, a poté ve škole, v interakci s vrstevníky a učitelé. Ačkoli existuje několik způsobů, jak reagovat nebo se chovat v dané situaci, lidé jsou především svobodní V tomto smyslu to bude morálka, kterou zastáváme, produkt učení a zkušeností, který nás povede k tomu, co je správné nebo špatné.

Zvyky pro dobrý život

Útok na sdílenou morální hodnotu nebo normu ve společnosti vede v závislosti na hloubce trestného činu a jeho důsledcích k situacím, které se mohou pohybovat od nejjednodušší formy odmítnutí. společnosti, generování pomluv a diskriminace pohřešovaného v morálně nejotevřenějších společnostech, až po nejtvrdší trest s uložením trestu smrti, v ty společnosti, kde je zachování a vnucování morálních standardů tak rigidní a poslušné nejortodoxnějším zásadám extremismu, většinou náboženského a dogmatického, který převládá nad samotnou potřebou vybudovat spravedlivější a nestrannější právní rámec, což je situace, která se také sama o sobě ukazuje jako morálně pochybná ze strany ostatních kulturních forem svět.

Bez ohledu na extrémní rigiditu morálky některých národů, obecně tato základna norem chování, které začínají být předávané od samotného narození, slouží jako modeláři vzorců chování členů stejné komunity, jejich prostřednictvím nastolit společnou dohodu o soužití pro rozvoj života integrálně vedeného k dobru žít.

respekt ctí

Pro všechny morální standardy lidských společností existuje jediný neměnný společný faktor, vlastnost, která z nich činí nejuniverzálnější ze všech hodnot: respekt. Respekt, jako požadavek na morální soulad, jako osobní atribut, jehož prostřednictvím se chováme k sobě i k okolí, zůstává nevyhnutelný pro jeho kvalitu. důstojný, je klíčem, který otevírá dveře k přijetí a sdílení mezi různými morálkami a udržuje kontinuitu chování v průběhu času sdílené.

Hraniční rozdíly

Morálka ve větší či menší míře ovlivňuje i následný vývoj etiky, sloužící jako základ pro správné chování a další faktory. již odvozené z právních argumentů, kde jsou kombinovány zákony každého národa a zákony, které jsou globálně stanoveny mezi dohodami politici humanity, jsou ti, kteří podporují a definují protokoly profesionálního chování podle charakteristik každé oblasti lidského rozvoje, a proto, přestože určitá skutečnost může být v určité oblasti morálně přijatelná, může být zase eticky sporná a dokonce zasluhující svou trestnost, vyžadující skutečně mezioborové hodnocení pro stanovení správných limitů v uvedeném řízení.

Nejběžnější příklad takové situace se často vyskytuje v oblasti medicíny, kde se zvyky předků, z nichž se odvíjejí tradiční praktiky, Dělají z nich součást morálky mnoha národů, což je skutečnost, která, i když sloužila jako znalostní základna pro rozvoj moderní medicíny, je zároveň nemůže zcela udržet. Pokud jde o zajištění práva na život a jeho ochranu, je třeba vzít v úvahu profesní etická hlediska, a proto musí být zvyklosti a zákony kombinovány pro zachování znalostí a praxe předků, jakož i pro jejich správné provádění těmi, kdo převezmou jejich kontinuitu, založenou na tom, co je stanoveno morálkou jejich města.

Spravedlnost, hlavní oběť dvojího metru

Dalším z protikladů morálky je lidově zvaný dvojí metr, pojem, který naráží na časté chování lidí a institucí v naší společnosti a to spočívá v podpoře nebo obhajobě dvou protichůdných myšlenek nebo postojů týkajících se téhož otázka. Přesvědčivým příkladem v tomto smyslu, a tak častým v naší společnosti, je politik, který zpochybňuje korupci a veřejně hlásá poctivost zatímco v soukromé sféře uzavírá falešné dohody a přijímá dary. Praxe dvojího metru je stejně sporná jako páchání zla a také si zaslouží odsouzení, nicméně jeho používání je velmi běžné na všech úrovních.

Dvojí standardy hluboce poškozují důvěra a respektu ostatních, a to nemluvě o negativním dopadu, který to má s ohledem na nestrannost, s níž se vždy doporučuje jednat; dvojí standardy nikdy nebudou spravedlivé a nevyhnutelně je porušují spravedlnost, ten veřejný statek, který navrhuje dát každému maximálně to, co mu odpovídá...

Reference

Durkheim, E. (2002). mravní výchova. Vydání Morata.

Lederach, J. Q. (2008). morální představivost. Redakční Norma.

Nietzsche, F. (1974). Genealogie morálky (sv. 356). Redakce NoBooks.

Scheller, M. (1927). Zášť v morálce (sv. 17). Westernový časopis.