Názorový článek o virtuálních třídách

Názorový článek o virtuálních třídách

Virtuální třídy: nutné zlo nebo nové paradigma?

V rámci pandemie Covid19 proběhla důležitá debata, která souvisí s distančním vzděláváním nebo virtuálním vzděláváním. Je to myšlenka, která má mnoho odpůrců a zároveň ji mnozí propagátoři, i když ve skutečnosti ti, kdo ji obhajují, většinou považují za něco víc než za nutné zlo. Znamená to, že až pandemie nakonec skončí, vše se vrátí do starých kolejí? Je to velmi nepravděpodobné.

Myšlenka využít výhod nových informačních a telekomunikačních technologií k dovedení vzdělávání k modelu 2.0 není nová. Po celá desetiletí byly vyvíjeny různé vzdělávací programy, aby se o ně postaraly počet obyvatel ze vzdálených oblastí, to, co známe jako „vzdělávání na dálku“: nejprve to bylo poštou, poté pomocí elektronických zpráv a dokonce i nyní nabídka internetových portálů s více či méně formálními kurzy, ve kterých je nám navržen videozáznam třídy nebo učitele jako náhrada skutečného zážitku třída. Užitečná dynamika, samozřejmě, ale spíše jako doplněk vzdělávacího systému než jako jeho skutečná náhrada.

Ale je také pravda, že nikdy předtím neexistovala možnost vysílat třídu živě a masivně přes internet. Techničtí giganti mezi sebou zuřivě soupeří o poskytnutí servis stabilnější, dynamičtější, lépe napodobující přítomnost a často s úžasnými výsledky. Ale online vzdělávací zkušenost má stále mnoho nevýhod.

Na jednu stranu je to nepříjemné, extrémně sedavé a omezuje to studenta na obrazovku, navíc v době, kdy se začínají projevovat dopady informačního bombardování a zneužívání informací. gadgets elektronická zařízení našich dětí: jejich omezená pozornost, jejich tendence se rozptýlit, jejich chronická nuda skutečným světem.

Škola, viděná takto, představovala oázu reality a přítomnosti tváří v tvář tolika virtuálním zkušenostem světa: místo, kde se lze učit, mezi jiné věci, jednat tváří v tvář s tím druhým, být součástí skupiny, spojit se s ostatními bez potřeby jiného prostředníka než jazyka slovní. Jsou tyto nástroje natolik zastaralé, že se bez nich v budoucnu obejdeme?

Nepochybně také platí, že svět práce stále více sází na virtuál a informatiku, a že možná sklon k autismu, který mnozí rodiče se znepokojením pozorují u svých dětí, je adaptivní reakcí na svět přetížení informativní.

Problém, pokud vůbec něco, je, že titíž rodiče se zdají být ochotnější vinit vakcíny (ty, které jim zachraňují životy! život svým dětem!) než na to, že od raného věku přivykly dítěti na to, aby bylo odváděno od skutečného světa obrazovka.

Ve skutečnosti existuje vysvětlení, proč tolika rodičům virtuální třídy nevyhovují: protože nedokážou oddělit svět virtuální třídy je v mnoha případech nutí převzít vedoucí roli při utváření jejich každodenního světa synové. Už se nemohou spokojit s tím, že si chodí do školy stěžovat, když má jejich dítě nějaký problém, jako např zákazníky nespokojeni se službou poskytovanou společností. S virtuálními třídami jsou paradoxně nuceni být současnost, dárek.

Budoucnost ukáže, zda škola půjde také virtuální a v jakém rozsahu. Dříve nebo později pandemie pomine a my se budeme muset rozhodnout, do jaké míry se chceme podílet na formálním vzdělávání našich dětí. Škola tam ale bude pokračovat a sloužit těm, kteří toto dilema nemohou ani zvážit, pro něž je přítomnost povinná, ať už kvůli nedostatku technologických nebo peněžních zdrojů (za předpokladu, že oba nejsou totéž), nebo proto, že jejich rodiče nemají pochybnou výhodu „domova kancelář“. Pandemie pomine a uvidíme.

Reference:

• "Názorová žurnalistika" v Wikipedie.
• "Virtuální učebna" v Wikipedie.
• "Jsou třídy virtuálních tříd?" na Časopis obojživelníků.
• "Virtuální třídy nejsou pro každého" in Infobae (Argentina).

Co je to názor?

A názorový příspěvek je to druh publicistický text ve kterém autor předkládá čtenáři svůj osobní postoj ke konkrétnímu tématu. Jde v podstatě o argumentační texty, kteří informace využívají k podpoře perspektivy, tedy k přesvědčení čtenáře, aby zaujal svůj názor. Z tohoto důvodu jsou obvykle podepsané a mají osobní povahu (s výjimkou tiskových úvodníků, ve kterých odráží institucionální postavení novin), protože čtenář může souhlasit nebo nesouhlasit s tím, co je v nich uvedeno. uvádí.

Následujte s: