Filosofický esej o kráse

Filosofický esej o kráse

Krása, relativní a nepřetržitý pojem proměna

Jedna z velkých otázek lidstva souvisí s tím, co přesně je krása. Všichni to můžeme vnímat tak či onak, to je pravda, ale ne nutně stejným způsobem, ne ve stejných předmětech nebo situacích, dokonce ani v těch, které tradice Označuje nás za krásné, stejně jako se to stává s uměním. Mnozí jej nacházejí v krajině, v melodii, v těle člověka nebo v okamžiku života samého; krása se zdá být v oku pozorovatele, jako rčení. Ale z čeho se skládá? jakou to má hodnotu? A proč se v průběhu času radikálně mění?

Slovo „krása“ nebo jeho kořen „krásný“ pochází z latiny bellus, smluvní forma benulus, což je zase zdrobnělina bonus, tedy „dobře“. Souvisí to se starověkou úvahou o kráse, pocházející ze starověkého Řecka, podle níž co je krásné, musí být i dobré a také pravdivé. Takto to vysvětluje Platón ve svém dialogu Hippias, kde vystavuje pět definic pro krásné: co je pohodlné, co je užitečné, co je dobré pro to, co je dobré, co je příjemně užitečné a co přináší potěšení smysly. Tato poslední koncepce je v našich dnech nejobecnější.

Ale jak je něco krásného? Jakou zásadní vlastnost má to, čemu připisujeme krásu? Na to je poněkud obtížnější odpovědět. Podle klasické úvahy souvisí krása s uspořádáním částí celku, tedy s proporcí, soudržnost, harmonie a symetrie, mezi jinými podobnými pojmy. Podle Metafyzika Aristotela, vyšší formy krásy jsou řádem (taxíky), symetrie (diatéza) a distribuce (o ekonomii), vlastnosti, které by mohly být měřeny a demonstrovány matematicky. Proto mnoho filozofů a matematiků po celý život hledalo předpokládaný vzorec krásy, tedy matematický výpočet dokonalosti.

Tyto úvahy, tak západní, však kultury nesdílely současně orientální, což lze doložit jednoduše kontrastem řecko-římského umění s tím z Asie nebo s předkolumbovským americkým uměním. To, co bylo na jednom místě považováno za krásné, nebylo na jiném místě; To je také případ s postupem času: klasický kánon krásy nebyl stejný jako během středověku, kdy podle svatého Tomáše Akvinského byla krása považována za to, co „líbí Pohled" (quae view placet).

Viděno tímto způsobem, jeden by si mohl myslet, že krása se pak nenachází v dimenzích pozorovaného objektu, ale v mentálních, emocionálních nebo kulturních úvahách pozorovaného subjektu. Jedině tak se vysvětluje, že tentýž předmět může být v jedné kultuře krásný a v jiné nepříjemný, nebo v jedné a druhé době. Příkladů je mnoho, ale snad žádný není tak zřejmý jako případ abstraktního umění: obraz amerického malíře Jacksona Pollocka může být velmi příjemný na pohled. pohled pro ty, kteří dnes oceňují jeho zdánlivou chaotiku a hbité linie, ale během renesance by to bylo nemyslitelné a možná by to bylo považováno za plátno promarněné.

Tak vzniká ústřední debata ve filozofické úvaze o kráse: je to vlastnost předmětů, nebo spíše pohled diváka? Ti, kdo hájí první pozici, jsou známí jako objektivisté a ti, kteří hájí druhou, jako subjektivisté.

Obě polohy mají body ve svůj prospěch: je pravda, že některé textury, některé příchutě, některé pocity a některé zvuky Bývají všeobecně ocenitelné lidskou bytostí, i když jejich výklad se může do značné míry lišit podle jejich kulturních, sociálních a náboženských hodnot; A také je pravda, že samotný pojem krásy odpovídá konkrétnímu kulturnímu vývoji a naučenému a naučenému způsobu jejího vnímání: roli, kterou plní například muzea.

Neexistuje žádná definitivní shoda o tom, co je krása a kde se nachází. Ale víme v každém případě, že existuje a že je součástí vlastních hodnot lidstva (žádné zvíře, o kterém víme, neprodukuje umění nebo projevuje svůj požitek z krásného), protože pod nálepkou „krásné“ se dokážeme spojit s pocitem úžasu upřímná, promyšlená fascinace a radost z existence, které často odolávají slovům a které je třeba zažít osoba. Na závěr: krása je možná relativní pojem, ale zážitek z krásy je nepopiratelná realita.

Reference:

• "Esej" v Wikipedie.
• "Krása" v Wikipedie.
• "Krása" v Archepoetika z Autonomní metropolitní univerzity (Mexiko).
• "Co je krása?" (video) v Educatina.
• "Krása" v Stanfordská encyklopedie filozofie.

co je esej?

The test to je literární žánr jehož text se vyznačuje tím, že je psán v próze a volně se věnuje konkrétnímu tématu, využívá toho argumenty a uznání autora, jakož i literární a básnické prostředky, které umožňují dílo vyšperkovat a posílit jeho estetické rysy. Je považován za žánr zrozený v evropské renesanci, ovoce především z pera francouzského spisovatele Michela de Montaigne (1533-1592), a že se v průběhu staletí stal nejpoužívanějším formátem pro vyjádření myšlenek ve strukturovaném, didaktickém a formální.

Následujte s: